WOR - Web O Realitách

Libušin a Maměnka – obě tyto perly architektury ze dřeva – jsou jedny z nejpozoruhodnějších, dosud zachovaných turistických útulen České republiky.



Spatřily světlo světa díky turistickému spolku Pohorská jednota RADHOŠŤ, který vznikl na podnět frenštátského lékárníka Štěpána Ježíška jako vůbec první turistický spolek v České republice. Spolek PJR postavil na Pustevnách v Beskydech na jaře 1891 svou první útulnu, jíž se říkalo KRČMA a během let 1893 a 1894 byla postavena druhá útulna, která se všem natolik líbila, že ji nazvali ŠUMNÁ.

 

 

 

   

Díky rozvoji turistiky bylo zakoupeno další území a schválen plán stavitele Michala Urbánka a jeho pomocníka Dušana Jurkoviče, který se v tomto období intenzivně zabýval dřevěnou srubovou architekturou Valašska, na stavbu třetí útulny. Bylo dohodnuto, že stavba bude provedena v lidovém slohu. Nákresy třetí útulny i jídelny provedl a stavbu později také řídil mladý Dušan Jurkovič. Se stavbou třetí útulny i jídelny se začalo v létě 1897. Tyto dvě budovy byly již téměř dokončeny v létě 1898. Tohoto léta byly také poprvé částečně využity. Bylo to u příležitosti stoletého výročí narození Františka Palackého a slavnosti svěcení Cyrilo – Metodějské kaple na Radhošti.
Jídelna byla nazvána Libušin podle bájné kněžny Libuše a útulna Maměnka. Po realizaci těchto, na svou dobu neobvyklých staveb, začíná být Dušan Jurkovič nazýván básníkem dřeva.
K vybudování těchto objektů bylo potřeba velikého úsilí, nadšení, mnoha sbírek a darů. Tyto stavby vyžadovaly řemeslné dovednosti a zručnosti tesařů. Práce obou staveb vedl Dušan Jurkovič. Budovy jsou vhodně umístěny na konci rozlehlého palouku a za nimi je krásná kulisa stromů na stoupajícím terénu. Počátkem léta 1899 byla započata vnitřní úprava. Nábytek a interiér navrhl Dušan Jurkovič. Jídelně vévodili čtyři dřevění pávi, které vyřezali místní tesaři. Pro apsidu jídelny nakreslil Mikoláš Aleš známé vzácné obrazy boha Radhoště, svatého Václava, pohanskou a křesťanskou bohoslužbu a pro prostřední vyšší místnost Ondráše a Juráše, Jánošíka a Stavinohu. Jeho kresby později vymaloval akademický malíř, prof. Stampler z Prahy. Ostatní malby v jídelně i nápisy volené Eduardem Parmou provedli malíři frenštátští. Nápisy jsou vybrány z lidové poezie, hlavní nápis je od Karla Kollára. O nábytku a výzdobě jídelny a třetí útulny se je možné dočíst v díle "Pustevně na Radhošti" od Dušana Jurkoviče. Panorama budov bylo uzavřeno kuželnou, letní tělocvičnou – ty později zanikly – a zvoničkou.

 

 

 

Nebylo náhodou, že budovy byly provedeny v národním slohu. Činnost PJR nebyla pouze turistická, ale také národní. Jedním z důvodů, proč PJR vznikla, byla i snaha omezit v Beskydech velký vliv německých turistů. Když německý spolek Beskidenverein projevil zájem o turistickou útulnu na Radhošti pod kaplí, koupila ji rychle PJR. Musela se proto hodně zadlužit, ale útulna se tak nedostala do německých rukou. Jako protiváha k německému turistickému spolku Beskidenverein vznikly kromě v Beskydech již působícího Klubu českých turistů i další národní turistické spolky jako Pobeskydská jednota slezská nebo polský Beskid Slaski.

 

Můžeme se nyní začíst níže přímo do slov pana Dušana Jurkoviče z jeho knihy „Pustevně na Radhošti“ psané jazykem dané doby a vydané v Brně roku 1900 :

Práce tato jest jakési súčtování výsledků mého dosavadního studia lidových staveb a umění výtvarného na Valašsku a Uherském Slovensku. Na základě zkušeností těchto odhodlal jsem se i k praktickému použití našich lidových motivů při stavbě uměle konstruované. Protože jsem si jist, že jedině touto cestou lze oživit úhorem u nás ještě ležící pole – tvorbu na základě lidových plodů, – dovoluji si tento pokus předložit širšímu obecenstvu. Doufám, že v době, kdy nejen u nás leč i jinde po Evropě snaha po obrození z utkvělých forem se objevuje, není nevčasný tento podnik, tím spíše, protože základem práce mojí jest jednoduché, ale jednoduchostí tou právě silné umění lidové.

Promluvit souborně o lidovém stavitelství na Valašsku a Uherském Slovensku ponechávám si do chystaného díla, kdež chci zachytit chvatem mizející památky výtvarné činnosti lidu našeho. Že je svrchovaný čas povšimnout si účinně tohoto svérázného odvětví lidového umění, není zajisté třeba zdůrazňovat. Považoval bych za dostatečnou odměnu své lopotné mnohdy činnosti, kdyby se mi podařilo obrátit pozornost pokusem svým na bohatství forem staronových, schopných zajisté života, protože osvědčených už po staletí a odpovídajících přirozenému, nevyumělkovanému vkusu, na nějž chvilková móda nemá vlivu.

Není zde možno podávat historii vzniku staveb na Radhošti – spadá to do záslužné činnosti »Pohorské jednoty Radhošť« – než předesílám zde s povděkem, že provedení »Pusteven« ve slohu lidovém stalo se jedině skutkem na popud a přičiněním neobyčejně obětavého pěstitele a šiřitele myšlenky té, pana Michala Urbánka, architekta a stavitele na Vsetíně. Pod jeho vedením a dozorem vypracován plán útulny »Maměnky« a ve stavbu její uvázal se zajistiv si moje spolupůsobení.

 

 

 

Aby nebylo pochybností, na jakém základě vybudovány jsou tyto stavby, odhodlal jsem se zde krátce uvést, co mi sloužilo za pramen. Zůstal-li duch celé stavby příbuzný lidovému pojetí, posuď laskavý čtenář sám. Myšlenka útulny »Maměnky« dána byla »Pohorskou jednotou«; jednalo se o to, zřídit hotelovou budovu nejúčelněji; využití plochy a prostoru omezovalo však volnost, zvláště když po rozumu »Pohorské jednoty« bylo nutno provést stavbu podle napřed stanoveného půdorysu.
Při venkovní úpravě této budovy použito sice vedle obvyklých na stavbách lidových pavlačí též verand, ale celkový ráz přes to i přes ozdobné součásti jiné (vížka – světlík, zvonička) uchován ve smyslu našich dřevěných staveb lidu. Uvádím zde fojtství na Karlovicích a zádruhu u »Filipôv« v Čičmanech (obr. 1. a 2.); jsou to stavby poschoďové, též pro hromadné obývání uzpůsobené s pavlačemi kolem. Vysoký šindelový kryt se široce rozloženým (»vypuščeným«) okapem, chránícím pavlače, umožnil podkrovní prostranné pokoje. Světlík osvětlující schodiště vytvořen vížkou, formou svojí obvyklou na dřevěných našich kostelících.

Veranda vrcholí v nadstřešní zvoničce; nebylo totiž původně myšleno stavět více než jednu budovu. Dnes, kdy vystavěna i samostatná zvonice, zdá se ovšem tato na »Maměnce« pleonasmem. Než ani budovy se zvonicemi podobně umístěnými nejsou řídké, uvádím jen z Nového Hrozenkova usedlost Orzsága Košuta (obrazec čís. 3.).
Úpravu oken ve střeše útulny podržel jsem věrně, jak vidět na obrazci 1., na levé straně hospodářského stavení na Karlovském fojtství.

Rozmanitost pažení a oblatkování štítů jest neobyčejně bohata; k »Maměnčinu« štítu vzorem mi byl štít ze Zubří u Rožnova (statek u Petrůsků), (viz obr. č. 4.).
»Nosníky«, sloupoví nesoucí částečně okap a pavlače »Maměnky«, sestrojeny jsou dle podobných na sanktuariu svaté Kateřiny na hřbitově ve Valašském Meziříčí. Obdobné tvary najdou se na zvonici v Istebnom (obr. čís. 5.) a též na domech v Karlovéj v Turci a v Mestečku ve stolici Trenčanské (obr. čís. 6. a 7.).
Drobnějšího učlánkování pažby okenní a ostatních menších detailů zářezových uvádět nelze, jsou podány věrně dle vzorů lidových až do nejmenších podrobností.
Komínů použito též dle obdob zbudovaných z kamení (nejčastěji říčného) s různotvarými k zatížení sloužícími břilami. (Obrazec číslo 8.).
Vymalování pokojů i chodeb v »Maměnce« provedeno dle lidových malovaných štítů, o čemž jsem pojednal v 1. čísle IX. ročníku Českého Lidu.

Nábytek komponován přirozeně též dle vzorů lidových.
K základu »jídelny« dospěl jsem za následujících okolností. »Maměnka« vystavěna na hranici pozemku zakoupeného Pohorskou jednotou, prostory mezi ní a »Starou pustevnou« mělo býti použito ku rozšíření této. Později rozhodnuto na místě tom postavit budovu spojenou se »Starou pustevnou«. A tu, že »jídelna« postavena v půdoryse křížovém, maní připomínajícím půdorys dřevěných kostelíků, nestalo se snad snahou po napodobení, než právě nedostatkem místa. Dále i pro volný pohled na »Maměnku« nutno bylo uťati rohy pravého křídla, aby nezacláněly přicházejícímu z lesa od strany frenštátské.

Jídelna navržena daleko volněji nežli »Maměnka«; pokud vím, je to první pokus u nás podobného druhu. Nemalou potíží tu bylo spojit ku příklůadu malé rozměry oken, skrovnou výšku s representační jaksi úlohou stavby. I tu ovšem použito, jak doufám výhodně, tak zvaných roštů, příčních to trámů, držících stěny větších selských i hospodských budov v náležitém rozpětí. Obložení oken a dveří, opakující se skoro stereotypně v chaloupkách valašských, najdete i tu; rovněž poličku, která bývá na Valašsku jen nad dveřmi, kdežto na Slovensku i nad a pod okny (obr. č. 9), a lištvu (polici), (obr. čís. 10.).
Stěny od oken a dveří vedoucí do koutů, pokryty jsou též obvyklým půlkruhovitým motivem, jenž i na nábytku je u nás častý.
V barvách a nátěru ovšem mnoho vzorů u nás není, ale mohl jsem se i tu řídit lidovým výrobkem, kazatelnou z kostelíka na Hrubé Lhotě u Valašského Meziříčí, pocházející z r. 1793 od tesaře Jana Buše. Jinak o barevné sladění má zásluhu p. Štapfer, jenž provedl případné motivy ve výplních polí jednak sám, jednak podle kresby Alešovy (4 »děti« lesů).
Z venčí pak ještě upozorňuji na neobvyklý »podsinek« nad vchodem; stříška vypuštěná spočívá tu na vynikajících srubových břevnech do čtvrt kruhu přitesaných, jak tomu často bývá na Oravských stavbách (viz obr. č. 11.).
Vedle nově zbudovaných staveb nutno bylo upravit i starší budovu »starou pustevnu«; pozměněny boční štíty, přední štít verandový proveden dle »malovaných« štítů na Hrozenkovsku, Klobucku a Vizovsku.
Zvonice samostatné mají i menší paseky, hned pod Radhoštěm »na Stupních« u Vojkůvků vidí se podobného něco (obr. č. 12., podobně v Lužné č. 13 a na dolní Bečvě č. 14.). Vrchní bedno zvonice pomalováno i popsáno jako bedna »kozlubů« v čele stavení valašských.
Kuželna na úbočí směrem k Bečvám, uprostřed sněhem a větrem dolámaných smrkových zákrsků, postavena ze dřeva oblého a z »křiváků«, kořenů to po skalnaté zemi se plazících. Bývá jich užíváno i ke zhotovení trnožek, podstavců a podobných z »kusa« vyráběných nářadí hospodářských. I při letní tělocvičně použito lidového motivu.

V Brně, v únoru 1900.  Dušan Jurkovič

 

 

 

zdroj : časopis ROUBENKY - katalog projektů

www.roubenky-casopisostavbachzedreva.estranky.cz